Malebné maličké vesničky bretaňské

22. června 2019 v 22:23 | většinou já ... |  úžasné cestování
Ty nemají chybu, ty se fakt při návštěvě Francie musí vidět…

Fort Bloque neboli Fort de Keragan

Pevnost nechal vybudovat vévoda z Penthièvre, aby posílil obranu pobřeží v Lorientu během konfliktu s Brity. Nyní je v soukromých rukou. Kolem několikakilometrového pobřeží a přilehlých pláží se dá hodiny a hodiny procházet, běhat či jezdit na kole. Díky klidným vlnám a neustále pofukujícímu větru se tu plno lidí učí oblíbené vodní sporty.

Doëlan

Městečko je rozdělené ústím řeky do moře, a každá z částí má svůj vlastní název - Rive Gauche a Rive Droite. Na docela malém prostoru uvidíte nedaleko od sebe dva majáky. Ten zelený pomáhá navigovat při vstupu do hlavního přístavu, a ten červený zase signalizuje rybářům, kdy by se měli seřadit.



Zajímavost:

Kvůli přílivu a odlivu nemohou být od břehu mola. Lodě rybářů se pohupují na vodě a majitelé musí použít malé barevně lodičky, ležící podél břehu, aby se na své lodě na řece dostali.


Lomener

A co je v tomto městečku zajímavého? Třeba kaple Panny Marie Strážné, která má jedinečnou historii.
V oblasti vždy byl hlavním zdrojem obživy rybolov. Ve městě chybělo místo, kde by se lidé mohli pomodlit a často se vydávali k léčivému prameni sv. Bieuzy.

Budova dřív sloužila jako konzervárna, především sardinek. V roce 1918 ji kvůli krizi museli zavřít a lidé se sem začali chodit modlit. Rybářům povolili uložit si sem své vybavení a kolem roku 1920 se tu konalo první kázání. Celou budovu však přeměnili na kapli až v 60. letech 20. století, ale rybářské náčiní, plachty a klece na chytání ryb zde zůstaly. Taková výzdoba kaple se jen tak nevidí.Zajímavost o prameni svatého Bieuzy:


K prameni se pojí legenda o misionáři, který v jeskyni na břehu řeky Blavet konal mše a vzdělával místní obyvatelstvo. Tradovalo se, že umí léčit vzteklinu. Jednou za ním přišel člověk a požádal ho, aby přišel vyléčit zuřivé psy jeho pána. Misionář odmítl. Pán poté přišel a misionáře napadl sekyrou, která mu zůstala trčet v hlavě. Legenda říká, že se vydal do 80 km vzdáleného kláštera za mistrem Gildasem a cestou se zastavil u pramene . Zemřel sice, ale od té doby prý voda léčí zraněné psy a migrénu.
Až se vydáte do francouzské Bretaně, neošiďte se o krásný zážitek a navštivte tyto malebné vesničky.

Více na Disway
 

Festival Prázdniny v Telči je moc milé pohlazení pro duši

13. dubna 2019 v 22:47 | většinou já ... |  cesta za hudbou
Lístky na letošní 37. ročník 2019 na oficiálních stránkách festivalu Prázdniny v Telči

(článek z července 2017)

Kdo chce zažít pohodových pár dní plných hudby, divadla, pohádek a dílen, měl by navštívit malebné město Telč během konání jednoho z nejstarších a nejdéle trvajících festivalů u nás, Prázdniny v Telči. Na tento festival každý rok přijíždí zahrát mnoho skvělých českých a zahraničních hudebníků. Na přelomu července a srpna začínají ve městě s jedinečnou atmosférou úžasné dva týdny plné hudby a zábavy.

Poprvé jsme sem s mamkou zavítaly v roce 2008, kvůli našemu oblíbenému irskému písničkáři Glenu Hansardovi. Jako jeho velké fanynky jsme si jeho koncert na nádvoří renezančního zámku nemohly nechat ujít i přesto, že je Harrachov od Telče poměrně daleko. A o pár let později jsme se s ním na stejném místě dokonce setkaly osobně. Letos jsme si přijely poslechnout super trio Sliotar. Ray MacCormac, J. P. Kallio a Des Gorevan mísí tradiční irské rytmy s moderním folkem a rockem. Nádvoří zámku zaplnila ohromná energie.





Před koncertem jsme se na zámku ptaly, co je tu za zajímavosti přístupné pro vozíčkáře. Samotný zámek přístupný sice není, ale šly jsme se projít do krásně upravené zámecké zahrady, která je považována za jednu z nejstarších v České republice. Kromě arkád, kde jsme se mohly na chvilku schovat před sluníčkem, mě zaujal veliký reliéf Neptuna se čtyřspřežím na stěně paláce. No, jeden z koní měl, chudák, fakt velké zuby. Kdo má rád pohádky, měl by navštívit výstavu o pohádce Pyšná princezna. Může si prohlédnout detaily krásných barevných kostýmů, které samozřejmě v černobílém televizním provedení nevyniknou. Mimochodem - princezna Krasomila nosila paruku do zrz.



Zašly jsme se také podívat do kostela Jména Ježíš a kostela sv. Jakuba, kde bylo třeba překonat pár schodů, ale vždycky se našel někdo, kdo nám ochotně pomohl.

Celou dobu festivalu to na náměstí Zachariáše z Hradce žije. Plno stánků a veselých lidí, můžete se kochat nádhernými měšťanskými domy, dvěma krásnými kašnami i velkolepým morovým sloupem či starobylou pumpou. Odpoledne tu na pódiu Kocouří scény hrají, zpívají nebo tančí účinkující pro lidi zdarma. Pokud člověk chce dobře vidět, musí přijít včas. Je tu obvykle později dost narváno.


Na noční scénu Nokturna, kde se obvykle hraje až do rána, musí návštěvník dojít na Panský dvůr. Pěkně to tam letos rozjel třeba Thom Artway nebo Midi Lidi.

Pokud jste ještě nenavštívili festival Prázdniny v Telči, rozhodně to musíte napravit. Tu úžasnou atmosféru si totiž tak zamilujete, že se budete stále vracet. A s vozíkem tam není problém.

Více na Disway

Představení Bardo Thodol stojí za to vidět

9. února 2019 v 21:59 | většinou já ... |  cesta za hudbou
Není to tak dlouho, co jsme měly super zážitek v prostorách Holešovické tržnice Praha. Místo Jatek 78 jsme s mamkou tentokrát zavítaly do divadla nejen pro rockery, známé jako Rock Opera Praha. Představení Bardo Thodol, inspirované Tibetskou knihou mrtvých, sleduje příběh horolezce, který zemřel při zdolávání hory. Jeho duše se poté setkává s následky vlastní karmy. Prochází různými krásnými i děsivými stavy až se dostane do stavu, kdy se převtělí v rockera.


Děj je vyjádřen nejen v textech písní za doprovodu hodně hlasité hardrockové až metalové hudby, ale také pestrou vizuální podívanou. Uvidíte působivé akrobatické prvky, ohnivou show a světelné efekty. Pokud chcete vidět něco neobvyklého, co má šťávu, v Rock Opeře si určitě z bohatého programu vyberete. Pokud vám tibetská kultura není zrovna blízká, tak představení Malý Princ nebo Romeo a Julie třeba bude.

Parkování pro vozíčkáře je hned u divadla. Vchod najdete ze strany prosklené výlohy restaurace, což je vlastně foyer. Dveře dovnitř se otevírají ven a přístup je trochu do kopečka. Vozíčkář by si měl s sebou vzít raději doprovod. Do sálu se vozíčkář dostane poměrně úzkou chodbou zákulisí a následně projede jevištěm do první řady, ostatní jdou po schodech. Doporučuji vzít spíš mechanický vozík než velký elektrický. Prostor sálu má tvar arény a dobře vidí všichni. Vozíčkář stojí vlastně na kraji jeviště. Raději se natočte víc na bok, abyste příliš netrčeli do prostoru.

Během představení na efekt používají stroboskop, proto se návštěva nedoporučuje epileptikům.

Příjemnou zábavu vám přeji, pokud vás tato recenze inspirovala vyrazit do divadla.

Více na Disway.org






Video:

 


Jaké to je cestovat po světě s vozíkem

25. listopadu 2018 v 22:40 | většinou já ... |  Něco o mě, vlastně o nás...

Rozhovor z února 2017

Kristýna Křenová vyzpovídala cestovatelku a ambasadorku projektu Disway.org, Marií Harcubovou...



La Sonrisa del Camino (Úsměv Camina)

7. dubna 2017 v 18:37 | většinou já ... |  úžasné cestování
Nikdy nezapomeneme na moment, kdy jsme na Svatojakubské poutí potkaly tohohle chlapíka Miguela Muñize. Ten den pršelo jako z konve a my šly a šly… mamka mě tlačila na vozíku. Viděly jsme, jak jde proti nám s obrovským foťákem kolem krku a říkaly si, co má asi za lubem. Santiago je přece opačným směrem. Řekl, že o nás slyšel a rád by si nás vyfotil do místních novin. Fotku nazval La Sonrisa del Camino. A tohle jsem já a mamka o několik let později… na zdi v novém albergu blízko Santiaga de Compostela. Je to pro nás pocta a upřímně nás to dojalo.




Další články


Kam dál