SESKOK PADÁKEM - cesta za adrenalinem..

11. března 2007 v 12:52 | já jsem napsala.. |  Něco o mě, vlastně o nás...

CO MÁM SPOLEČNÉHO SE ZPĚVAČKOU HELENOU VONDRÁČKOVOU?

U Příbrami jsem zažila něco!!! - úžasnej adrenalin na padáku ...



Kdo mě zná, řekne, že nemůžeme mít s Helenou Vondráčkovou společného naprosto nic. Ona ve svých letech skáče po pódiu jako srnka a já ve svých dvaadvaceti sedím stále jako pecka. Není to z lenosti, sedím na invalidním vozíku. Tak toho fakt moc nenaskáču... Přesto máme něco společného... a představte si, že právě kousek z toho skákání...
To bylo tak! Měla jsem letos ve třetím ročníku na obchodně - právní akademii vyznamenání a všichni naši doma měli ohromnou radost. Já taky, samozřejmě. A moji dva bráchové vymýšleli pro mě dárek za to krásný vízo, chtěli mi udělat radost nějakým velkým překvapením. Splnit třeba některý můj sen.
Byla jsem letos v červenci, jako každoročně, na integračním táboře s PROSAZem, s naši milou paní Arnoštkou Ježkovou. Letos to bylo v Líchovech, to je pod Prahou u Slap, kousek od Příbrami. A nedaleko je taky letiště, kde se dá skočit padákem v tandemu. Tak se bráchové a mamka domluvili, že by to byl krásný dárek za to vyznamenání a seskok mi objednali. Dobře věděli, že skočit si padákem, je můj sen už hodně dlouho.
Na cestě z tábora jsme jakoby náhodou zajeli na letiště a jen tak jsme tam chodili a kochali se letadýlky a padáky na obloze. Počasí bylo letní, nádherné. Přijeli oba bráškové s rodinami, takže jejich čtyři malé děti byli z celého toho dění na letišti jak u vytržení.
Asi za hodinu ke mně přišel takový pěkný kluk ve věku mých brášků, v modré kombinéze, na ní nápis firmy SKYService a jméno ROMAN a prý: "Slečno, tak půjdeme si spolu skočit?"
"Co? Já? Jak a kdy...?" No šok! To jsem fakt nečekala... i když musím přiznat, že mi bylo od začátku něco trochu divné. Na tábor pro mě vždycky jezdí jen mamka s mým zlatým retrívrem Samem a tentokrát taková velká rodinná delegace. Příjemné překvapení, ale divné to bylo...
Dostala jsem tedy odborné instrukce od toho hezkého instruktora Romana, navlíkli mě do modré kombinézy a všech těch popruhů a přivezli na vozíku k malému letadlu asi tak pro 15 - 20 lidí. Bráchové mě vynesli dovnitř, Roman si sedl vedle mě, úsměvy, poslední fotky a já ... se ani trochu nebála. Fakt, opravdu, nekecám, já se vůbec nebála.
Letělo s námi asi patnáct dalších lidí, i nějací cizinci, většinou s padákem na zádech, sami, bez tandemu. Skákali jsme ze čtyř kilometrů, já jako poslední. Seděla jsem Romanovi na klíně, tělo k němu připoutané velkými karabinami a své ochrnuté nohy širokými suchými zipy připnuté k jeho nohám. Pomalu se mnou došel ke dveřím letadla, díra pod námi šílená ... a poslední úsměvy, poklepání na rameno a krok ... do prázdna. No adrenalin obrovský, takový jsem si ani ve snu nedovedla představit...
Ještě náš kameraman, ten skočil těsně před námi a všechno točil a fotil. No co mám říct? Nádhera! Úžasný nepopsatelný zážitek. Adrenalin největší byla ta minuta volným pádem. Nesmírně dlouhá minuta, 60krát jednadvacet .. jednadvacet .. jednadvacet ... a rychlostí 200 km/hod jsme se řítili k zemi. Vítr hučel v uších, pod námi políčka a silničky a domečky..., krajina jako pro panenky. A Roman mi pak, jak jsme se ještě na zemi domluvili, poťukal na rameno, že už otevře padák. Vyletěli jsme s malým cuknutím, ale docela hladce, nahoru. Najednou bylo ticho a vítr jakoby ustal a plachtili jsme pomalu k zemi. Políčka a silničky se zvětšovaly v pole a silnice a já cítila obdiv a důvěru k tomu člověku za mnou. Bylo mi opojně do smíchu tím nečekaným velikým štěstím. Nádhera, nádhera, prostě paráda ...
Dole už na nás čekali s mým vozíkem, děti volaly na padáčky: "Ahoj Marušky! Ahoj Marušky!" a já děsně šťastná stála na zemi, vlastně víc visela na tom Romanovi a děkovala všem za tu krásu, zážitek a splnění mého obrovského snu.
No a to je všechno. A co máme společného se zpěvačkou paní Helenou Vondráčkovou? Včera jsem se dívala na televizi a viděla její adrenalinový zážitek ze seskoku padákem v tandemu s firmou SkyService na letišti v Příbrami. Zajímavá náhoda je, že já důvěřovala tomu stejnému Romanovi Štenglovi, hlavnímu instruktorovi, na kterém po 14ti dnech na to "visela" i paní Helena Vondráčková.
Zaskákala jsme si se stejným chlapem jako ona. Dobrý, ne? Tak ji pozdravujte, až ji uvidíte. A klidně si skočte padákem v tandemu ať chodíte, či nechodíte, je to fakt obrovský, nádherný! Prostě boží zážitek. Díky, že jsem jej mohla prožít...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťula Peťula | E-mail | Web | 27. února 2010 v 16:22 | Reagovat

Maru, díky za tip...ty se ale nezapřeš, jen tak dál :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama