Babička - cesta za literaturou...

29. března 2007 v 23:19 | autor - já a Božena Němcová.. |  co jsem hezkého četla
Babička - Božena NěmcováOSNOVA :

1. Úvod- proč jsem si knihu vybrala
2. Seznámení s knihou a autorkou
3. O čem kniha pojednává
4. Zhodnocení
5. Závěr- doporučení k četbě

Už od dětství je mojí nejoblíbenější knihou Babička od Boženy Němcové. Jako malé mi mamka navečer četla Babičku jako pohádku na dobrou noc a to ve mně podmínilo zájem o tuto knihu i se stoupajícím věkem. Po shlédnutí filmu Babička myslím, že mi toto krásně zpracování přidalo na lásce k této knize.

Božena Němcová, dívčím jménem Barbora Panklová, se narodila v poloněmecké rodině ve Vídni. Psala pohádky, národní báchorky a pověsti, a také publicistiku. Knížka Babička je vrcholné dílo naší spisovatelky, do kterého vložila své osobní vzpomínky na dětství v ratibořickém údolíčku a životní moudrosti prostých lidí .
Zosobněním lidové životní moudrosti je žena, babička, jménem Magdaléna Novotná. Dostala dopis od nejstarší dcery Terezky Proškové, ve kterém ji žádala, aby se k nim odstěhovala . Babička se nemohla rozhodnout. Chtěla vidět vnoučata, ale nemohla se rozloučit s chaloupkou, ve které již tak dlouho žila. Nakonec se rozhodla - k radosti čtyř jejich vnoučat - Barunky, Adélky, Jana a Vilímka a přijíždí na Staré Bělidlo. Brzy si jí lidé oblíbili, zvlášť pro její dobrotu, laskavost a soucit se vším živým. Nejvíce babičku milovala její nejstarší vnučka - Barunka.

Babička se starala o hospodářství, byla velice skromná, sbírala léčivé byliny, čemuž učila i děti. Babička pomáhala všem. Pomohla Kristle, dceři hostinského, které odvedli mládence na 14 let na vojnu, aby se vrátil. Pomohla také komtese Hortenzii, aby mohla odjet za svým milým do Itálie, jež byl v dřívějších dobách jejím učitelem kreslení. V druhé části vystupuje více do popředí zpodobení bohatých obyčejů od měsíce k měsíci (dračky, přástky, Mikuláš, Vánoce, vynášení smrti, zvyky jara i léta, dožínky a Kristlina svatba). Základem dějové gradace je právě babiččina neokázalá starost o sousedy, kteří se octli v tísni.
Když babička zestárla, a její život se blížil ke konci, přála si ještě jednou vidět Barunku, která odjela se slečnou Hortenzií do Itálie. To se jí splnilo, rozloučila se s včelkami a v klidu a smířená zemřela. Celé údolíčko oplakávalo její smrt a paní kněžna, dívajíc se za smutečním průvodem, řekla laskavě: ,,Šťastná to žena".
Do příběhu Babičky je vpletena povídka o Viktorce, kterou uhranul voják. Když ho zabili, Viktorka se zbláznila. Na konci jejího příběhu jí zabil blesk.
Němcová vykreslila kolem Starého Bělidla řadu milých postav (mlynářovy, myslivce, Kristlu), které spolu s babičkou svými vzpomínkami a vyprávěními obohacují milé a laskavé povídání. Je obecně známo, že skutečnost byla v tom či onom trochu jiná, ale Boženě Němcové šlo o ukázku toho, co je v životě našeho vesnického lidu nejtypičtější.
Babička patří mezi nejpůsobivější knihy, které jsem přečetla. Nejenom proto, že se v ní vyskytují citově zabarvené pasáže, ale hlavně pro svou přirozenou moudroust. Proto pokud jste ji ještě nečetli, měli byste to zkusit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama