krásné reakce na blog..cesta za hodnými lidmi...

19. března 2007 v 0:05 | autor - hodní lidé.. |  reakce a názory ostatních
Maru, taky Ti moc děkuju za to poděkování. Chci abys věděla, že Tě mám ráda a žes změnila můj pěkný život v krásný.
S láskou mamka

Marie, tak to Vás obdivuju! Jste na vozíku a skočíte! Já se bojím skákat, že bych se na vozík dostala. Nohu po obrně mám operovanou a stát se mi s ní něco, tak na vozík opravdu jdu, protože mě ruce na berlích neunesou. Každý rok jezdím do Klimkovic do lázní, kde je možnost si na koních zajezdit. Kamarádům, co mě přemlouvali, jsem se vymluvila takto:"Co když pojedu na koni, poletí někdo s padákem, neuřídí to a spadne i s padákem přímo na koně?! Kůň by určitě v klidu nezůstal..." No, uznali to... :-) No vidíte, můj kůň a váš padák, a co mají společného! :-) Zdraví vás Irena z www.kdyz.cz.
Slečno Maruško, moc si Vás vážim a přečetl jsem si někteé články na blogu a fakt jste borec. A Vaše maminka má svatozář.
Maruško, Tvé povídání jsem četla jedním dechem. Moc krásně umíš psát. měla bys napsat knížku. Jednak pro krásné zážitky, které umíš tak hezky popsat, ale hlavně proto, abys dodala odvahu, chuť, touhu, píli - no zkrátka všechny ty vlastnosti, které Ty máš, tak abys je dodala jiným, možná podobně postiženým, ale kteří třeba nemají tolik odvahy a taky tak výbornou maminku a rodinu.A potřebovali by trochu podpořit. Možná už jsi o tom přemýšlela, nevím. Moc zdravím.
Dalajlámu obdivuji stejně jako Vy a jako spousta jiných lidí. Moc děkuji za krásný článek.
Ahoj Maruško - mě to zajímá - a moc. Strašně Tě obdivuji, ani to nijak neumím vypsat, jak moc. Jsi obdivuhodná. Držím Ti palce do všeho dalšího, co v životě ještě hodláš podniknout - a vím už dopředu, že všechno budeš dělat tak perfektně, jako doposud. Moc Tě zdravím a pozdravuj také maminku.
Paní Lído, s dojetím jsem četla váš článek. Naprosto s vámi souhlasím ve všem, co jste napsala. Jak už jsem napsala Marušce v jednom z předchozích článků, dověděla jsem se o vás až dnes. Je mně jasné, že kdybych kdykoliv potřebovala načerpat sílu, stane se to na tomto blogu. Moc Vám děkuji. Držím palce Vám, Marušce a celé vaší rodině, snad v dohledné době se situace ve Vašem bydlišti změní k lepšímu - ohledně těch bariér. Moc zdravím Vás všechny.
Ahoj Maruško, dověděla jsem se o Tobě až dneska. Je to strašné, to co všechno popisuješ, ta lidská bezohlednost, hamižnost atd. Dovedu si trošku představit , co prožíváš. V r. 1985 jsem ochrnula během tří dnů do pasu a nevěděla jsem, jestli mně další den neochrnou plíce a neumřu. Jak vidíš, vše pro mě dobře dopadlo, i ochrnutí se spravilo, zůstaly jenom následky ve formě bolestí (poškozená nervová zakončení) a tím pádem nemohu moc dlouho chodit, bez bolestí je to nejlepší tak hodinu, ale vydržím i víc, i když mám pak bolesti. cca 15 let jsem vydržela chodit tak 20-30 minut, takže teď jsem šťastná hrozně moc. Po tomto zážitku se mně život otočil vzhůru nohama, začala jsem se na všechno dívat úplně jinak - a hlavně, bezmezně obdivuji všechny lidi na vozíku nebo i jinak postižené. Klaním se před nimi až k zemi, protože co dokáží zvládnout, je prakticky vždycky až neuvěřitelné. Jenom z toho co píšeš, že děláš, že jsi udělala - je to naprosto neuvěřitelné a strašně moc tě obdivuji. Je hrozně moc důležité, že máš takovou oporu v mamince. Vím co obnáší mít těžce nemocné dítě, jedno jsem takové měla, tři roky bylo neustále v blízkosti smrti, pomohla operace. Jsou to nepřenosné zkušenosti a zážitky. Je mně 64 let. Moc zdravím Tebe i Tvoji maminku. Držím Ti strašně moc palce, aby v Tvém bydlišti konečně někdo dostal rozum - nebo raději, aby si sundal ten škraloup ze srdce.Moc a moc zravím.
Když mojí blízké kamarádce řekli, že její manžel měl autonehodu, celou cestu v policejním autě si opakovala: "Ať je třeba na vozíčku, ať je živej, v jakémkoli stavu, ale ať to přežije." Bohužel zemřel. Vám Maruška zůstala (ahoj Maruško!) a přes všechny těžkosti dokážu pochopit, jak si jen těžko umíte představit, že byste ji neměli. Je to láska, která činí lidi pro nás hodnotné a dokonalé. Líbí se mi, jak jednou zareagoval Marek Eben, který má manželku taky na vozíčku: "Znám i lidi, kteří hůře postižení - na charakteru."Takže ti, kteří se odvracejí, nechtějí pomoci... jsou těmi více postiženými... a méně šťastnými. Jednou budou poučeni.Držím palce a přeji hodně sil a ještě více lásky.
.. máš úžasnou mámu, a životní elán zřejmě po ní. Moc vám oběma přeji, aby vás humor neopouštěl, a život vám ukazoval jen ty krásné stránky.Smutné na tom je to, že ta Tvoje skvělá máma za celoživotní práci a péči o Tebe, dostane nakonec směšný sociální důchod, stejně jako někdo, kdo nikdy nepracoval.
Asi to nekdy neni prave lehke - ale presto mi vase slova ukazuji zivot v dimenzi, ktera neni prave obycejna. A mela by byt.Jeden jako druhy mame sve bolistky a slabosti, nebo take prednosti a schopnosti...Ale meli by sme v sobe vice hledat vntrni krasu, ktera nas muze udelat skutecne lidmi.Vas zivot postavil pred prekazku, ale tim, ze jste ji krasne zvladla - stala jste se sampionkou... :-)Preji vam obema moc a moc krasnych dni. Je radost cist jak si zivot umite vychutnat. Rekla bych vic nez mnoho nas "zdravych" lidi.
Ahoj Maruško. Jsem architektonicko-stavební projektant a vtéhle problematice se celkem vyznám. Navrhoval jsem bezbariérový přístup na několik budov na Vsetíně a radnice to neschválila z důvodu rozpočtu (To velký Čunek a populista radši nechal vystěhovat cigány aby si udělal předvolební kampaň místo bezbariérových vstupů) Rád nabídnu svou pomoc při podobném případu. Prosazuju bezbariérové vstupy téměř všude a dělám je do všech mých projektů.
nedaří se mi (Jana ) načíst ten obrázek pod článkem... každopádně díky za link na kudlance, hned jsem se sem podívala a - svět je menší než by člověk čekal! ten "mastnej" mě taky pěkně štval (když fotím, snažím se neprudit - to se tamten mladík asi ještě nenaučil). no a ten plešatej pán je Fiachra, tour manager, někdy dělá drsňáka, jinak ale moc milej člověk...
...a jak se dívám, ten setlist z našeho "frejmsího" fóra taky žije vlastním životem... příště nebudu líná a rozepíšu písničky jak patří, ta "7" v Seven Day Mile mi zas utekla. ale aspoň tak člověk snáz vystopuje různé zpřízněné duše... :)
máte v sobě neuvěřitelnou vitalitu, sílu a odhodlání.
Zcela náhodu jsem objevila Váš blog a velice mě zaujal.
Mám skoro stejně starou dceru, v prosinci jí bylo 21 a ještě jednu malou. V srpnu oslavila 7. narozeniny. Do této doby jsem si myslela, že máme celkem ucházející život. Ale není tomu tak, po přečtení některých příspěvků (víc jsem jich zatím nestihla), si připadám, že nežijeme, jen přežíváme. Vy máte tak úžasně bohatý život, který Vám všem může téměř každý závidět.
Přeji mnoho síly, trpělivosti a odhodlání do další práce Tobě, Tvé skvělé mamince i všem ostatním členům rodiny a přátelům.
ahoj, ciste nahodou jsme narazila na webu na tvuj webik.Moc mile a pekne. A vzheldem k tomu,ze se taky chystam do Thajska,tak se chci zeptat, jestli si nahodou nepamatujes,kolik tam radove stalo udelani copanku na hlave.jestli treba 1000 nebo 5000.Dekuji moc za odpoved dalsi prijemne zazitky.... :)
reakce na článek (Mila ) Vloženo 16.11.2006, 23:58:46
Kdybych řekl že koukám je to málo,když řeknu to tedy zírám pořád to není ono.A najít to správné slovo ,které by vystihovalo tvou odvážnost,sílu a trpělivost a i velikost je opravdu pro mě těžké.I když jsem ten článek nepřečetl celý a na tyto stránky narazil jen náhodně jedno mohu napsat hned.Já obyčejný člověk skláním před Tebou,protože nechápu.Co ty přes svůj zdravotní hendicap dokážeš nebo spíše dokážete.Hlava mi to nebere,v hlavě se vaří závity chlazení nefunguje a píše sorry error!.Co dodat a napsat?Atˇ dál tvé činy jsou tak velké jako tvá odvaha,síla a chutˇ do života.Do dalších hodně štěstííííí.
Moc Všem děkuju, Vaše slova jsou přídavným motorem na mé cestě životem... , díky.. Maruška
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | 19. února 2008 v 13:58 | Reagovat

Ahoj Maruško,

včera jsem náhodou?narazila na Tvoje stránky a úplně mě nabily energií. Sama jsem po operaci na vozíku a zrovna včera jsem měla "stýskavou" náladu. Nevím,jestli teď píšu veřejně a to se mi moc nechce, pro Tebe bych se rozepsala. Zároveň ale chápu, že Tě psaní stojí moc sil. Sama to teď prožívám.

Moc Ti děkuju a fandím a přeju všechno dobrý.

Radka(32let)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama