PTAČÍ CHŘIPKA - cesta za opatrností....

11. března 2007 v 13:21 | autorem je mamka... |  zajímavosti
... o ptáčkovi ve sněhu a ptačí chřipce ...- velká záchraná akce..

Maruško, teda dík, to by mě nenapadlo...!aneb
sněhová kalamita, ptáček a Maruška opět "při zemi"...
Je půlka března, za okny hromady sněhu a od noci zas hustě padá a padá. Harrachov v Krkonoších... Fouká ledový vítr, 9 pod nulou a jaro je při tom pohledu sakra! hodně daleko... V horách to tak sice zjara bývá takřka každý rok, ale nikdy jsem si na to nezvykla. Za třicet let - nikdy! Jsem z teplé Moravy a zima mi nikdy neučarovala.

V obýváku jsem s Verunkou, ženou mého nejstaršího syna a jejich dvěma malinkatými dětmi. Žijí v Praze a jezdí za babičkou na hory často. Nikolas měl nedávno dva roky, miluje sníh a lyžování, jako jeho rodiče. Taky miluje hrabání lopatkou, samozřejmě, jsou mu dva... Sárinka je půlroční usměvavé mimino, ale Niki se už těší, jak ji bude učit lyžovat....

Je neděle, tak nějak všichni něco děláme... či vlastně nic moc neděláme. Pijeme v klídku kafe a jíme sušenky. Malej Niki se nudí, protože nemůže ven do té "futeře" a Maruška se ještě válí. Včera vstávala v šest do školy, studuje třetí rok dálkově ekonomku, tak se dnes povaluje /.. se sluchátkama na uších, bych typla...!/

Najednou mám pocit, že něco spadlo na balkón. Něco tmavýho, ne moc velkýho a tak nějak pomalu, asi jako spálený list papíru, co letí sem tam a potichu dopadne. Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, bydlíme v přízemí a z horních balkónů občas něco spadne, tak mě to od kafe nezvedlo... Ale Sam, Marušky zlatý retrívr, ten se hnal ke dveřím balkónu jak blázen /..a zase drápal záclonu..., pacholek jeden..!/. Tak mi to nedalo, otevřela jsem a vyšla za ním se podívat, co ho tak vzrušilo...

No a nastala velká akce - záchrana ptáčka před zmrznutím!

"Veru, tam je ptáček v té hromadě sněhu na balkóně! Plácá se a nemůže vzlítnout! Ten sníh je jak peří a on se tam zamotal! Musíme ho zachránit, on tam jinak zmrzene! Už je sníh dlouho, ptáčkům je zima a jsou vyhládlí. A tady nemá žádnej strom, kam by si sedl a schoval se ...- musíme ho nějak chytit, nakrmit. Dáme mu slunečnicový semínka a odnesem pak na druhou stranu baráku k lesu...!" - vzrušeně jsem nahlas uvažovala.

Verunka - se slzou v oku: "Chudáček, musíme ho, Lído, nějak zachránit...! Vždyť tam proboha opravdu umrzne...!"

A Niki: "Babi, ukaž!"

Samíka jsem zahnala do obýváku, aby ptáčka "neulovil" ... /člověk nikdy neví..!/, Nikoláskovi vysvětlila, že je tam ve sněhu malej ptáček a že ho musíme chytit, aby mu nebyla "zimenka" a neměl "hladeček"... a šla nadšeně do akce..! Klouzala jsem navátým sněhem /v pantoflích/ k ptáčkovi, abych mu zachránila život. Ten - asi z leknutí, co se to k němu blíží - z posledních sil zabral, vymanil křídla ze zajetí sněhu a ... tak nějak omámeně a pomalu - odlítl na parapet okna sousedního bytu. Seděl a dlouhou dobu se ani nehnul! Nikdo v tom bytě není doma, to jsem věděla...
"Veru, on tam sedí a nehejbe se! On tam zmrzne, je asi hrozně vysílenej! Vždyť se tady plácal a nemohl se ani moc hejbat! Já se na to nemůžu koukat!"
A Niki: "Babi, ukaž!"

"Hele, tak já vlezu do závěje pod tím oknem a pokusím se ho shodit, ... třeba koštětem...!" - navrhovala dojatá starostlivá Verunka.

"Počkej Veru, dám na okraj balkónu to starý krmítko - domeček, nasypu mu tam semínka a on třeba přiletí! Do toho sněhu raděj nelez, propadneš se po pás a koštětem stejně nedosáhneš na ten parapet...! Uděláme mu tady byteček..., ale chtělo by to nějakou rostlinu, aby si myslel, že je tady jako nějakej stromek..., to mají ptáci rádi u krmítek...!" - zase jsem vymejšlela já.

No co mám líčit...! Domeček - krmítko jsem přinesla, taky nedávno uschlou kytku jsem k němu naaranžovala a koště zapíchlé do sněhu s přivázaným pugétem sušeného kýcolu dělalo imaginární "strom". Semínka nasypaný a už jsme jen čekali přílet malého nájemníka.

No, Niki měl "vánoce"! Běhal od okna k oknu, lezl v kuchyni na lavici a jen nadšeně volal: "Kde je ptáček, babi ukaž... , tak kde je ptáček...!" Celá atmosféra tady byla plná dojetí a napětí, zda zachráníme toho zmrzlýho chudáčka. Ten pořád seděl u sousedů na parapetu.

Maruška /21/ volala z pokojíčku, že by chtěla vstávat. Niki hned utíkal a vyprávěl nadšeně tetě o ptáčkovi a jak má domeček a bude papat... Zvedám Maru z postele, posazuju na vozík a povídám jí nadšeně o naší záchranné akci. Ta naprosto nevzrušeně a věcně poznamená: "Ale ženský bacha, nesahat!"

"Jak nesahat, na co jako nesahat?" - nechápu a Verunka viditelně taky ne...

"Nesmíte na toho ptáka sáhnout, hlavně pozor na trus, to je nebezpečný! Všude kolem plno ptačí chřipky, tak pozor...! Je toho plnej internet!"

"No, Maru, ty jsi děsná! To ti ho není líto, víš jak je mu asi zima? My tady s Verunkou div krky nenasazujem, oázy stavíme a ty hned na nás s ptačí chřipkou!" - napomínám svoji "přízemní" dceru.

"Hele mami, to není sranda! Ale já vám fakt nechtěla pokazit radost...!"

No a to je konec jedné velké záchranné akce. Ptáček do našeho domku nepřiletěl, sníh brzy zasypal uschlou kytku a vítr urval kýcol. Koště jsem zachránila a zametla trochu balkón. Moc se nedalo, ledu i sněhu je tam navysoko...Verunka uklouzla, málem si zlomila nohu, Niki ještě chvíli pozoroval domeček, ... a pak na ptáčka zapoměl.

S Verunkou jsme si zase řekli naše oblíbené rodinné rčení - "TA MARUŠKA MÁ ZASE PRAVDU, SAKRA, JAK ONA TO DĚLÁ...!"... a sněhová neděle v klidu a bez vzrušení pokračovala dál....

Maruška je vždycky "při zemi"! Ne tím, že je na vozíku, ač to tak jako asociuje sama situace, ona je při zemi vždycky. Nás ani na vteřinu nenapadla ptačí chřipka, nadchly jsme se záchranou ... a nějaký trus ...?
... napsala si mamka do deníčku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama