Španělsko... cesta za mořem, teplem .. a tak..

28. července 2007 v 22:51 | já s mamčou ... |  úžasné cestování
Siesta, fiesta, maňána... A co to znamená?
- denně od jedné do čtyř - nerušit, nepracuji, odpočívám - mám siestu
- svátky neustále nějaké - 85% katolíků - svátek je fiesta
- za chvíli, později, někdy, uvidíme, počkej, klídek - to je maňána ...

Tentokrát autobus v pohodě stíháme, ne jako vloni. Tak to byla smůla, to byl zážitek! Dejte si pozor na instrukce k odjezdu, ať nedopadnete jako vloni my. Dovolená tehdy začínala 1. 7. , což bylo velkým písmem na papíře uprostřed, ale odjezd byl už 30. 6., což se krčilo napsané rukou v rohu papíru. No, a my ten datum odjezdu - v rámci jiných starostí, s koncem školního roku a vysvědčením, a tak, "úplně zblbly"... No, co už..., odjeli do Itálie bez nás a nedalo se nic dělat. Asi to tak mělo být. Letos si správný datum odjezdu jistíme hodně dlouho předem.
Cesta na Costa Brava trvá 22 - 23 hodin
Vyjíždíme v sobotu v devět dopoledne se skupinou postižených dětí, lidí a jejich doprovodů. Většinou rodičů. Cesta je naprosto v pohodě. Máme nasmažené řízky, v krabičce okurky, nějaký chleba a hlavně oříšky a sušené oboce. To se dá zobat celou cestu.
. Jedeme do Katalánska, oblasti Costa Brava, do malého přímořského městečka Blanes.
Ubytování máme v hotelu Esplendid, asi 150 m od krásné pláže. Pokoj je prostorný, s vozíkem se pohodlně vejdeme. Dvě postele, balkon, koupelna s vanou a v kameni vsazeným umyvadlem /a na mou váhu s až dost velkým zrcadlem... ha ha/. Dál záchod a bidet. Je tady prostorný balkón se stolem a židlemi a s výhledem na tyrkysový bazén protějšího hotelu s přesně zastřiženými keříky kolem.
Nejsou tady mušličky. Písek je příjemně hrubší, tedy nekalí tolik pobřeží, neulpívá moc na nohách a hned opadá. Ale o to víc je bořivý. Těžce Maruščin vozík vleču k moři a ještě hůř zpátky. Pláž je od promenády k vodě dost z kopečka a to jsme hned první den prošly celou pláž a našly to nejschůdnější místo. Ale zjišťujeme, že takřka vždycky nějaký chlapík vyskočí z lehátka a bez říkání pomůže. Někdy mluví španělsky, někdy německy, jindy francouzsky.
Ulice kolem našeho hotelu není nijak rušná. Plno obchůdků se suvenýry a oblečky, botami, plážovými potřebami, kabelkami a klasickými cetkami. Před hotelem zastavuje vyhlídnový vláček a za 3 Eura nás veze velkým okruhem po Blanes až do přístavu, tam chvíli stojí a jinudy nás přiveze zpět k hotelu. Hezký výlet, ale dál už chodíme jem pěšky
Je tady hodně Němců, Rusů, Francouzů a Čechů. Jedna naše paní dnes žádala delgáta o výměnu pokoje, že nějaký mladí Rusáci bouchali do půlnoci petardičky a její synek nemohl spát … Mají pokoj do většinou poklidného vnitřku areálu hotelu, k bazénu a do nádherné zahrady. My máme pokoj do ulice. V půl druhé v noci vyjíždí popeláři. Je to taky rachot jako hrom, klasickej popelářskej, zrovna jako u nás. Tak nevím, kam se chudák paní bude chtít stěhovat zítra. Když nebudou Rusáci a petardičky, budou povykující opilci po ulici a nebo popeláři...
Španělé žijí v pohodě a klídku, bez spěchu. Ne že by nepracovali, že by byli líní, či flákači, naopak. Pracují mnohdy víc hodin než se běžně pracuje u nás , ale v jiné denním tempu. Vstávají kolem deváté, kolem desáté jsou v práci. V jednu končí, naobědvají se a je siesta. Všechny kamenné obchody a provozovny se zavírají.Do čtyř. Pracují pak do deseti, v sezóně někde i přes půlnoc. Pak prý zaskočí do oblíbené hospůdky na panáčka a jdou domů. Takto žije průměrný Španěl, říkal náš delegát.
V neděli nepracuje nikdo, je to svátek - tedy fiesta. Podle bible Bůh v neděli odpočíval a král Juan Carlos je velký katolík a všechny svátky se tedy světí. Španělská rodina o fiestě vyráží na výlety, na procházky, na setkávání s rodinou či přáteli .. , někdy jdou jen posedět do zahrádní restaurace. Džbáneček Sangrie s ovocem a šampaňským, vínko nebo pivo, grilovaná masíčka, krevety, pizza, ryby, zmrzlinu.., prostě nedělní pohodička.
Jídlo máme na hotelu v jídelně, máme plnou penzi formou švédských stolů. Nepředstavitelné přežírání... Přála bych si hříšně být na pár dní bulimička..., ne, to se roudám. Švédské stoly se říká, ale jsou to tři veliké bary: salátový, masovo - přílohový a nakonec zabíjející , vražedný, dorážející - sladký. Je to neuvěřitelné množství všech možných druhů jídla. /chce se mi říct žrádla.../, tři vesnice Masajů by se nacpali jen z toho, co se vyhazuje.../..
Trhy jsou v Blanes každé pondělí na velikém prostranství na nábřeží. Stánky a stánečky, plno lidí, hudba, prodavači vyvolávají a je to ten správný zmatek tržiště. Všemožné hračky, oblečení, boty, kabelky, suvenýry, kastaněty a vějíře všech velikostí a barev a cetky a tretky a lákadla. Kupuji si velké plátěné šaty - výprodej za 3 Eura, dostatečně velké - to kdybych v té jídelně přibrala. Maruška objevila krásnou batikovanou žluto - bílou halenku pošitou kolem výstřihu flitříky. Takovou etno, moc jí sluší. Ještě má visací docela dlouhé naušnice se sloníkama. Nějaké dárečky ještě kupujeme pro dětičky, pak si dáme kafíčko na jedné zahrádce a jdem na další zničující oběd. Odpoledne moře, … moc teplé tedy není, ale my holky z hor jsme na studenou vodu zvyklé. Plánovaný výlet na hrad na skále nám nevyšel, tak třeba jindy.
Po koupání už zase jíst - nastal čas večeře. Už i já si dávám všeho čím dál míň, později i některé jídlo vynecháváme úplně...
Večer jdeme poprve na internet. 40 minut 1,32 Eura. To je jeden z nejlevnějších. My hlavně hledaly bezbariérovej vstup a byla tam jako obsluha moc příjemná Japonka, co mluvila anglicky. Večer bylo chladno, od moře foukalo, ale my byly v tom novém oblečení z tržnice, protože nám to - zima nezima - děsně slušelo … ha ha.
Úterý - Flamengo - la Masia - tedy to je fakt něco úžasného! Natáčím všechno kamerou, tak z toho budou mít něco i naši doma. Jedeme místním autobusem a že má půl hodinky zpoždění, to je všechno ta maňána ..., s tím se musí počítat. Někteří ze zájezdu trochu reptají, malinko stoupaá při čekání nervozita, tak se s Maruškou snažíme dělat vtípky .. přece maňána. Jsme na místě i tak včas, o nic nepřicházíme a nic nám neuteklo.
Nejdřív po příjezdu na farmu la Masia se fotíme s vyšňořenými tanečníky a tančnicemi flamenga. To pak ta památná fotka a vzpomínka na flamengo, vyvedená v pěkných deskách s popiskem, stojí 10 Eur. Ale každý to obětuje a doma si to vystaví na poličku. Je to všude ve světě, zažily jsme to třeba v Paříži při vyjížďce lodí po Sieně. Maruška má nádhernou fotku v deskách s Eiffelovkou. Taky v Thajsku, v úžasné zahradě světových miniatur " Mini Siam" ve městě Pattaya, pobíhali dva kluci - fotografové a Marušku vyfotili do kýčovitého rámečku s mušličkami i na příšerný talířek ve stojánku. Máme obojí doma. Jsou to neodmyslitelné suvenýry všemožných atrakcí ve světě.
Máme s Maruškou na flamengu místo hned u pódia a je to úžasná podívaná. Nejdřív nastoupují dva starší chlapíci s kytarami, hrají a zpívají typické španělské rytmy a nohy všech těch stovek diváků kolem pódia nezůstávají v klidu. Na stolech jsou pro každého tři skleničky, pro stůl džbánek Sangrie s ovocem, láhev šampaňského a minerálka. Čím víc diváci popíjejí, tím víc tleskají, dupou do rytmu, zpívají, volají olé a nakonec i mnozí nevydrží a mezi stoly tancují.
Po kytaristech nastupuje větší skupina hrajících a podpatky klapajících chlapíků a jeden z nich, ten nejvíc vyšňořený, zpívá, tancuje, pokřikuje, dělá srandičky, ťuká tamburínkami a vybírá si v obecenstvu sošné partnerky k tanci. Všichni zpívají, smějí se, tleskaljí a dupou do rytmu známých španělských melodií. Jen u našeho stolu se jeden pár mladých lidí nějak hádá. Cizí, nepřijeli s námi.Ona brečí, on ji uklidňujel, oba jsou v tom veselí kolem divný a smutný ostrůvek...
A už to pravé flamengo začíná. Ticho, tma, rudý kužel světla osvítí otvírající se zlatý závěs a objevuje se ladná nožka první tanečnice. Pomalá dramatická hudba začíná hrát a pak už jen klavír. Nádherný tanec. Nastupuje další tanečnice, další podpatky klapou do rytmu a hudba se zrychluje a tanečnic přibývá, nakonec i dva tanečníci a všichni tlučou neuvěřitelně rychle podpatky do rytmu a tančí jak o život. Bylo to úchvatné! Další taneční skupina nastupuje, kastaněty v rukou a podpatky všech úžasnou rychlostí klapou do fascinujícího rytmu. A další výstup - dvě krásné bílé tanečnice kouzlí s vějíři a vystřídá je skupina v zeleném, co tančí nádherně na srdceryvnou píseň s kastanětami. Ty tance jsou jako příběhy a někdy je přiběh smutný, až přeběhne mráz po zádech. Na další známé i neznámé písničky tančí skupinky s nádhernými vějíři, tyčemi či šátky, klapou podpatky a kastanětami neuvěřitelnou rychlostí … a dvě hodiny nás všichni neúnavně baví.
Závěrem tanečníci vytahují lidi z obecenstva na parket, a vyskakují další a další, až je nakonec na parketu plno. Všichni se smějí, křepčí a řádí, mladí, staří, postižení i zdraví, lidi všech možných národností spojila fascinující španělská muzika.
Sangrie se dopila, šampáňo taky, minerálka povětšinou zůstala... a kolem půlnoci jedeme rozesmátí zpátky do Blanes. Úžasný zážitek...
Středa - výlet lodí do historického městečka Tossa de Mar...
Na nevelkou výletní loď se nastupuje po dost úzkých schůdkách, tři chlapi mi ale s Maruščiným vozíkem pomáhají. Je to tedy na knop. Musíme na horní palubu, protože dolů, tam kde je prosklené dno, vozík neprotáhnem. Tak Marušce to podpalubí natáčím kamerou. Kocháme se průzračným mořem a nádherným skalnatým pobřežím. Někde na skále velká vila, jinde hrádek, sem tam malé plážičky, jeskyně, krása. Je na co koukat...
Tossa de Mar je historické městečko s krásnou pláží a hradem na kopci. Jede tam nahoru naštěstí vyhlídkový vláček, tlačit Marišku bych tam nechtěla. Vozík se složený vešel se do zadního prostoru vláčku, a tak jsme s Maruškou viděly z výšky všechno, co v městěčku Tossa de Mar vidět lze. Historickou část i tu moderní, hrad, maják i krásnou přírodu kolem. Fotily jsme tu nádheru pro vzpomínku … a všude úžasně voněla borovice ...
Čtvrtek - Barcelona odpolední a noční... Miluju Barcelonu, ani nevím proč. Je mi nějak blízká, možná v minulém životě..., nevím. Byla jsem tam jednou, to byla Maruška malá a já byla na zájezdu ze školy. Teď jsem měla pocit, že se vracím do mě známého a milého místa, které můžu konečně Marušce ukázat.
Vyjíždíme se ve dvě odpoledne, od Blanes je Barcelona asi hodinku cesty. Vjíždíme kolem vodárenské věže, tu jedinou si nepamatuji. Možní ještě tehdy nestála. Je obrovská, jak z barevných sklíček a má tvar velkého homoolovitého úlu. Všechno jsem si tam jinak pamatovala a je to už 15 let. Obrovská socha Columba, co prstem dlouhým 85 cm ukazuje na moře, stovky lodiček, lodí a velikých parníků v přístavu, dřevěný most, a široké ulice, kousek zase úzké uličky - Barcelona se prostě zapomenout nedá.
Vyjíždíme k olympijskému stadionu na kopci, k obrovskému fotbalovému stadionu FC Barcelona, tam je zastávka na prohlídku a nákup suvenýrů. Kupujeme klukům propisky s logem FC Barcelony. Něco jako v Praze Václavák a Karlův most dohromady je v Barceloně Rambla. Široká ulice plná obchodů, stánků, zahrádek u restaurací, kejklířů, malířů, hudebníků a tanečníků.., to je Rambla, nejrušnější ulice Barcelony. Les Rambles. Žije to tam dlouho do noci a kosmopolitní společnost se pomalu prochází tím krásným barevným hlučícím zmatkem a usmívá se. Hází drobáky do připravených klobouků a nechá se malovat a kupuje pohledy, reprodukce, sněžítka, hrníčky, magnety a sladkosti. Posedí u vínka a jdou dál. Barcelona je krásné město.
Krásné a zajímavé jsou domy a velké stavby a ulice do pravých úhlů stavěné podle plánů architekta Gaudího. Historická část se spletí úzkých ulic má zase kouzlo dávných dob. Úchvatný a od roku 1883 stále nedokončený monument Barcelony je kostel Sagrada Familia. Zdobí jej štíhlé věže a nádherně vytesané náboženské výjevy, ale je mnoho let neustále obkolopen tam či jinde lešením a stále je vidět kolem pracující jeřáby. Přesto je to stavba úchvatné krásy...
Večer jedeme na kopec, pod níž je známá zpívající fontána. Autobusů plno, že není kde zaparkovat. Hordy lidí, s vozíkem se protlačit někam, aby Maruška na fontánu viděla, je dost obtížné. Až při druhé písni se daří ji přistrčit ke schodům. Maruška viděla celý ten úžasný "vodní program", co se dole pod schody děl. Barvy se střídaly, voda nabírala výšku podle tónů, asi čtvrt hodiny trval ten skvělý barevný zážitek. Bez vozíku se dá po schodech dojít blíž k té nádheře, ale i tak, z výšky, to je parádní.
Tento den fakt neměl chybu,
Pátek - poslední celý den v Blanes - to si musíme užít. Po "zase" šílené snídani letíme hned k moři. Moře, moříčko... , poslední den. Jsou trochu vlnky, ale ne moc. Po pláži chodí Thajka a dělá masáže. Hodinová masáž 10 Eur je naprosto skvělá cena a úžasný zážitek. Něco podobného jsme zažily před dvěma lety v Thajsku na pláži na ostrově Koh Larn. Thajská masáž nemá chybu a uvolní i to, co člověk neví, že je třeba uvolnit. Jsem jak znovuzrozená...
Odpoledne po siestě /a tom šíleném obědě/ vyrážíme na rybí aukci do přístavu. Tak to je taky zážitek! Přijíždí lodě a lodičky a přivážejí čerstvé úlovky ryb všech druhů a velikostí a kraby a olihně a chobotnice a kdo ví, jak se to všechno jmenuje. A pak v modrých krabičkách jedou ty úlovky po pohyblivém páse a draží se, padají na ně cedulky s váhou z kovové mašinky a hned úlovky ukládají na ledovou tříšť, některé ryby i zasypávají celé. Krabi se většinou hýbou, čím víc tuhnou, tím míň … ach jo, tak jde život a ryby jsou zdravé. Ani to uvnitř moc nesmrdí rybinou, zážitek to je opravdu nevšední.
Po večeří vyrážíme do ulic. Nastrojené, načesané, namalované - prý v nějakém hotelu na pláži dělají každý večer po deváté animace a je tam volný přístupi z ulice. Jen si dát něco k pití. Nacházime hotel brzy a místo u pódia taky. Objednáváme jsme si litrový džbánek Sangrie s ovocem a šampaňským, no, musím říct, že jsem myslela, že nám déle vydrží! Marušce nemá ráda alkohol, ale nějak jí to sladké a bublinkové zachutnalo...
Na malém pódiu dva kluci a dvě dívky v kostýmech krásně tančí na známé písničky, převlíkají do dalších kostýmů a je to moc pěkný.. Diváků kolem přibývá a jak se zrychluje hudba, lidi vstávají a mezi stoly tancují. Pak tanečníci vtahují hosty mezi sebe na parket a nakonec úžasně řádí všichni. Skoro do půlnoci sedíme a bavíme se. No krásný zážitek na závěr dovolené.
Poslední den v krásném Blanes - do deseti dopoledne se má vyklidit pokoj, odjíždí se ale až později odpolene.. Je to všude stejné a vždycky nepříjemné. A tak se všichni skládáme a platíme si dva pokoje u bazénu až do odjezdu. Stojí to každého necelou stovku, ale máme bágly pod dohledem, sprchu do večera k dispozici a pohoda. Tedy - klídek, maňána... Loučíme se s s naším milovaným mořem, procházíme si naposledy celou promenádu, fotíme se a užíváme si poslední teplé chvíle pod palmami.
Krásná dovolená to byla a zase jsme si znova ověřily, že i s vozíkem se dá v pohodě cestovat. Když se chce, všechno jde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | E-mail | Web | 10. června 2009 v 19:22 | Reagovat

Ahoj. Musím s tebou jen souhlasit. Ve Španělsku je dovolená prostě úžasná.

2 Míša Míša | 11. července 2009 v 16:35 | Reagovat

máš to moc hezky napsany :). za tyden jedeme taky do Španělska, tak doufam, že to tam bude tak krásny, jak píšeš.

3 Greenday-ka Greenday-ka | Web | 19. července 2009 v 23:43 | Reagovat

Přesně v tomhle letovisku i v hotelu Esplendid jsem tady byla :)  a moc se mi tam líbilo (hlavně španělský kluci :D ,číšníci) a Španělsko miluju!

4 paulaespana paulaespana | E-mail | Web | 15. září 2009 v 9:36 | Reagovat

Zdravím, přečetla jsem tvůj článek krásně napsaný a plný zážitků.Též bych ti mohla dát kontakt na jednu paní co dělá pro nadace atd. ale více spíš ti to osobně napíšu. Já mám blog o Španělsku a pokud budeš mít zájem můžeš pro můj blog něco napsat na téma Španělsko.S pozdravem a přáním krásného dne Paula

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama