Úžasné a mystické Rio de Janeiro projet s vozíkem - naprosto žádný problém...

18. září 2009 v 23:39 | většinou já ... |  úžasné cestování



Že s angličtinou v Riu mnoho parády nenaděláme, to jsme tušily, ale že až tak, to nás překvapilo.., až na naprosté výjimky všichni mluví jen portugalsky. Konverzaci jsem sice vozila na klíně, ale použily jsme ji minimálně. Olá, obrigada, por favór, řeč rukou, smích a úsměvy - toho jsme užily nejvíc. Lidi jsou tu ohromně vstřícní a přátelští...



Obyvatelé Ria si říkají "cariocas", to že se rádi baví a užívají si života. O svém městě hovoří jako o "cidade marvilhosa" - úžasném městě.., i přesto, že je plné bídy. Dnes v něm žije víc jak 12 milionů lidí a kontrasty tady jsou propastné. Moderní výškové budovy, impozantní historické stavby, kongresová centra, nákupní střediska a na úpatích kopců, jako prstence kolem nich, se rozkládají chudinské čtvrti, slumy - favely. Víc jak 4 milony lidí žije v chatrčích z vlnitého plechu, celtoviny a prken. V Rio de Janeiru se říká, že tady "bohatí umírají strachy a chudí hlady"...Ale je fakt, že ani kdo je chudý, neztrácí smysl pro humor a dobrou náladu.

Po zabydlení v bezbariérovém hotelu Jucati naše první cesta vedla - kam jinam, než na pláž
Copacabana. Neměly jsme ji daleko, asi 15 minut, ale hlavně hurááá! - po rovině. Mamka se bála, že mě bude muset tlačit z kopce do kopce, když před odjezdem zkoumala hrbolatou mapu Ria. Copacabana je krásná pláž s bílým pískem, fakt dlouhá a hodně široká. Plno stánků s dobrotami, "sochaři z písku" sochají nádherné hrady a výjevy, podél pláže se běhá, jezdí na kole a kolečkových bruslích, na pláži jsou spousty beach-volejbalových kurtů, fotbalových hřišť a všemožného sportovního náčiní. U palem pospávají bezdomovci, maséři masírují a prodavači triček a sárongů, osušek a suvenýrů, krevet na špejli a ledového pití, stále vyvolávají. O víkendu je pláž plná lehátek, slunečníků, zákazníků ... a pohody.


Takřka každý den jsme zakončily tady. Usadily se u některého stánku podél pláže, objednaly si kokosové mléko /za třicet/ a moc dobrý ledový koktejl Caipirinha, z limetky, ledu a pálenky z třtinového cukru "cachaca" /za pajdu/, probíraly zážitky dne, mamka rozdala do natažených rukou nějaké drobáky ... a pozorovaly cvrkot.

Na horu Corcovado, za obrovskou sochou Krista, se dá vyjet buď taxíkem, malými dodávkami, nebo vláčkem. My si zvolily vláček. Jízdenka stála 36 Reálů /360 Kč/, hned se nás ujala obsluha a s vozíkem jsme šly přednostně. Pro zpestření přistoupilo do vláčku pět černých hudebníků a hráli a zpívali v rytmu samby. Nahoře je pro vozíčkáře výtah, ještě pojízdné schody a konečně jsme sochu uviděly. Nejde ani popsat, jaký je to zvláštní a dojemný zážitek, stát u 38 m vysoké, zvláštně prosté Kristovy sochy.
Brazilci říkají, že je jejich Kristus živý. Jako první vidí blesky, když se blíží bouře, jako první slyší bubny ve slumech, když začíná karneval a když se obalí do pláště z mraků, oznamuje déšť. V každém případě je to nevšední a hodně fotogenické umělecké dílo. Socha pokrytá kostičkami z mastku, štíhlé ruce, mírně nakloněná hlava ... a my pod ní stály se slzami v očích, nechápajíc, kde se tady bereme...
Lidi tady leží i na zemi, aby si sochu vyfotili celou, stojí na schodech se stejně rozpaženýma rukama, foťáky cvakají a kamery vrčí a všude kolem jsou tak krásné výhledy na Rio, až tajíte dech.


Na kulatý kopec s dalšími nádhernými vyhlídkami, na známou Cukrovou homoli, se vyjíždí nadvakrát. Nejdříve nás první lanovka vyvezla na mezistanici. Kousek jsme přešly pěšky, a druhou lanovkou jsme nad zády horolezců, zdolávajících téměř kolmou a hladkou stěnu, vyjely na vrcholek Cukrové homole. Je tu vyhlídková terasa, obchod se suvenýry, krásně upravený park a Rio jako na dlani. V dálce hora Corcovado s Kristem, pod námi několik romantických pláží, vlevo Copacabana, někde tam je náš hotel, v dálce úžasný most do Niteroi. Fotíme a natáčíme ty přenádherné malebné výhledy a nemůžeme se jich nabažit.



Santa Tereza a žlutý vláček. Jely jsme poprve "sockou", tedy metrem, vystoupily ve stanici Carioca a elektrickou plošinou vyjely na ulici. Na jedné straně prapodivná kuželovitá katedrála, na straně druhé moderní mrakodrapyv čele s budovou snad největší brazilské firmy Petrobras. A mezi tím vším je téměř ztracené miniaturní nádraží žlutých elektrických vláčků - Estaçăo Carioca, které jezdí do prudkých kopců historické čtvrti Santa Teresa. Vláček bez dveří /cena lístku je asi 6 Kč/ nejprve překonává vysoký bílý viadukt Arcos da Lapa, vystavěný z dvou pater oblouků. Pak se začíná proplétat úzkými uličkami a dost prudkými kopci krásné koloniální čtvrti.
Vozík jsme složily do zadní části vagónku a seděly na okraji dřevěné lavice, s místními a turisty. Školáci a puberťáci rádi visí za tyče, stojíc na úzkém prknu mimo vůz, protože když nesedíte přímo v tramvaji, tak - i když se vezete - nemusíte platit. Byla to úžasná asi hodinová jízda, ač trochu adrenalinová...

Ten zvláštní kužel je katedrála Metropolitana od nejznámějšího brazilského architekta Oskar Niemayera. Strohá, netradiční budova, ve tvaru indiánské pyramidy, zevnitř nádherně barevná, se skvělou akustikou. V prostoru nad oltářem se na laně vznáší dřevěný kříž. Kužel má dvanáct stěn a čtyři z nich prosklené barevnými vitrážemi, které propouštějí denní světlo. Strop je z bílého skla ve tvaru kříže. Prošly jsme se katedrálou, v chládku poseděly, a mimo jiné nás potěšilo, že se tu myslí nejen na duchovno, ale jsou zde i toalety a malý obchůdek se suvenýry. Vedle katedrály je od Niemayera ještě jedna stavbička, zvláštní zvonice bez vnějšího pláště, trochu jako něco pro hasiče.., pardon. Bylo jasno a mezi stavbami jsme v dálce zahlédly Krista.
Katedrálu jsme navštívily dvakrát, to když jsme hledaly další zvláštnost Ria - barevné schody od chilského malíře a sochaře Selarona. Podle mapy měly schody být blízko katedrály, ale kde jsme se ptaly, buď o nich nevěděli, nebo se divili, že tam chceme jít pěšky, .. prý je tam dost nebezpečno.. Vzaly jsme si pro jistotu taxi a schody našly. Je jich 250 a jsou tvořeny mozaikou v barvách brazilské vlajky - modrá, zelená , žlutá a mezi drobnou mozaiku jsou vloženy kachle se znaky padesáti států světa, které Selaron navštívil. Zajímavé, krásně barevné ... a zvláštní bylo, že v průvodcích se o barevných Selaronových schodech píše jako o Escadaria Selaron Lapa, ale místní taxikář o nich nevěděl. A ulici, kterou četl v našem notýsku, zjišťoval na centrále...






























A Maracaná, největší fotbalový stadion světa, to byl taky zážitek. Má oválný tvar, vysoko zvednuté zastřešené tribuny a připadáte si tam jako v sopce. Za 20 Reálů jsme dostaly /hezkého../anglicky mluvícího průvodce a dověděly se, že rekordní návštěvu má Maracaná přes 200 tisíc diváků. Pak FIFA zakázala místa k stání, stadion byl upraven a nyní má kapacitu 131 tisíc míst. A mají tam místa i pro fanatiky. Chvíli jsme strávily v hale před vstupem na stadion, na místě s čestnými stopami nejlepších fotbalistů. Pelé, Eusébio, Romário, Beckenbauer, Ronaldo, Zico a mnoho dalších, jejichž fotky jsou i všude po stěnách.
Při cestě na metro jsme si všimly, že v této severní části Ria je hodně blízko k těm nejubožejším favelám a chudobě. Takové jiné chudobě než v oblasti Copacabany, o hodně žebrajících dětí smutnější.

Pět únorových dní je v Riu každoročně karneval a jeho vrcholem je defilé tanečních škol samby před tribunami na Sambodromu. Přijely jsme v dubnu a překvapilo nás, jak je Sambodrom malý, betonově šedivý a bez tanečníků smutný. V obchůdku se suvenýry je možné půjčit si některý nádherný kostým a nechat se v něm vyfotit. Já měla vysokou čelenku z barevných per, samba tam hrála a turisté v kostýmech se vlnili pro svoje kamery. Přípravě na karneval věnují taneční školy celý rok. Kostýmy jsou nádherné a jejich bohatosti odpovídá i jejich cena. Mnoho i těch nejchudších šetří na karnevalovou slavnost celý rok. A když to přijde, nastrojí se a spláchnou bídu svého všedního života pořádným douškem alkoholu...

Výlet do Niteroi. Přejely jsme metrem do přístavu a lodí pluly kolem 13 km dlouhého mostu přes zátoku, který spojuje Rio se sousedním městem Niterói. Svého času byl nejdelším mostem na světě. A všimly jsme si, že kousek před Niterói má most "vlastní kopec", aby pod ním mohly proplouvat i velké lodě. V Niteroi jsme chtěly vidět zajímavou stavbu architekta Niemayera, připomínající létající talíř. Je v něm muzeum současného umění. Od muzea i z jeho oken jsou nádherné výhledy do okolí, na Rio, na Cukrovou homoli, na Krista, na malebné ostrůvky a zátoky. Jen jsme fotily a natáčely a nemohly té krásy nasytit...

Botanická zahrada nás vítala dlouhým špalírem palem. V horní části je umělý prales, viděly jsme pár opiček, několik krásných motýlů, a lze spatřit exoticky vypadající ptáky. Prý tady turisté potkali i lenochoda, my tedy ne... Do orchidária byla fronta tak na hodinu, ale kolem bylo plno stánků, protože právě končila prodejní výstava orchidejí. Botanická zahrada je krásné klidné místo na procházky a určitě stojí za návštěvu, ..strávili jsme tu příjemné asi tři hodiny.

Oběd "na váhu" jsme si dávaly v jídelnách KILO. Jsou oblíbené u místních lidí a je to skvělá příležitost ochutnat od všeho trochu. 100 g je cca za 25 Kč a každý si na talíř naloží co chce a turista - k čemu má odvahu. Všemožné druhy masa, fazole na několik způsobů, brambory, rýže a výborné rizoto, těstoviny, smažené banány, dary moře a ryby vůbec, omáčky, desítky zeleninových a ovocných salátů a nakonec skvělé dorty. Chutnalo nám, přesto jsme si raději večer hltly slivovice, .. člověk nikdy neví..!

V otevřených bufetech na rohu, kam chodí místní taky často, jsme si dávaly hlavně vynikající čerstvé ovocné šťávy. Stojí kolem 3 až 5 Reálů, mnohde mají i dvacet druhů a nejzajímavější chuť měla černá Acai, moc zdravá na srdce, spánek, potenci a plná vitamínů.

Na tržnici z dlouhých klacků lisovali nevábnou kalnou šťávu a všichni místní ji pili a dolévali si. Mamka ochutnala, já moc odvahu neměla. Sladká šťáva z cukrové třtiny, jsme se dočetly.., zdravá, ale musí být čerstvá...

Byly jsme v Rio de Janeiru poprvé a po dvou týdnech nás už nikdy nepřestane fascinovat. Představa přivezená z domova o velikém Kristu shlížejícím z vršku Corcovado, kulatém kopci plném horolezců zvaném Cukrová homole a Copacabaně s bikinami všech velikostí na ženách všech velikostí, nás nezklamala. Naopak. Kristus je o moc větší, Homole kulatější, bikiny ještě menší ... a výhledy a "panoramata" ? Z nejkrásnějších na světě.




 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 peta peta | E-mail | Web | 21. září 2009 v 15:50 | Reagovat

Teda Maruško, to fakt závidím.Jestli se někam chci v budoucnu podívat, je to Rio. Já umím španělsky,myslíš, že by mi to prošlo?:)))...děkuju za zprávu na facebooku.Peťule

2 vojta vojta | E-mail | 27. února 2011 v 0:29 | Reagovat

Ola!
no paráda,krásné místo,parádní reportáž..
jen tak dál..
žij blaze.. =) w

3 Rio 2 Rio 2 | Web | 2. května 2014 v 19:02 | Reagovat

Fantastický článek, opravdu zajímavé. Také bych se tam moc chtěl podívat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama